„Co děláš za měsíc v tuto dobu?“ Otázka, na kterou asi většina pracujících odpoví: „noo, jsem v práci, proč se ptáš?“ byla začátkem jedné legendární dovolené, kterou asi hned tak něco nepřekoná. Dilema, zda strávit konec léta v práci, nebo válením se na pláži u moře, trvalo asi setinu vteřiny a bylo rozhodnuto! Jedeme do Chorvatska!
Znáte ten pocit, když se na něco dlouho těšíte, plánujete do nejmenších detailů a pak se pokazí všechno, co může? A pak přijde akce, která je naprosto nečekaná, neplánovaná a vyjde úplně na jedničku. Tak to se nám přesně povedlo!
Loňská dovolená byla mojí první cestou do Chorvatska, takže jsem opravdu nevěděla, co očekávat. Když jsem se dozvěděla, že lokalitou bude Poreč na Istrii, samozřejmě pomohl přítel Google a zjišťovala jsem si nejrůznější informace – jak o samotném letovisku, tak o zajímavých místech v okolí. A vypadalo to, že jsme si ani nemohli vybrat lépe.
Pravdou je, že vzhledem k tomu, že jsme vyráželi na dovolenou druhý týden v září, byla mým nejčastějším hledáním předpověď počasí. Ovšem kontrolovat předpověď 4 týdny předem je stejné, jako ji číst z věštecké koule, ovšem stejně vám to nedá. Každopádně předpověď hlásila na následující měsíc úplně jasno a teploty okolo 30°C – nádhera! Možná až příliš velká na to, aby to byla pravda. Tuto negativní myšlenku raději okamžitě zapudíte a jen tiše odpočítáváte dny do odjezdu.
„Na pláži u moře bude velká legrace“
Tak s tímto mottem nás vítají kamarádky, které dorazily na místo srazu s hodinovým předstihem (asi abychom jim neujeli, nebo aby se před odjezdem dostatečně posilnily obsahy svých cestovních batůžků – kdo ví). Každopádně nálada byla vynikající a vzhledem k tomu, že byl pátek večer, začátek cesty se nesl ve večírkové náladě. Až jsme měli pocit, že nemůžeme dojet z Ostravy ani do Olomouce, protože z nás pánům řidičům asi praskne hlava a vysadí nás na nejbližší pumpě. Naštěstí měli pochopení pro naše pěvecké výkony a čirou radost z toho, že nás zpěv poměrně rychle vyčerpal!
Po několika hodinách cesty bujaré veselí pomalu upadlo a většina osazenstva usnula ve svých sedadlech. Chvíli jsem ještě sledovala problikávající světla míjejících se dálničních odpočívadel a při dalším otevření očí už bylo ráno.
Vybalit a vzhůru na pláž!
Cesta uběhla opravdu velmi rychle (v tom jsem si Istrii zamilovala) a v brzkých dopoledních hodinách už jsme byli na místě. Při výstupu z autobusu jsme ucítili ten typický vzduch nasycený solí a většiny z nás se opět chytila prázdninová nálada.
V mžiku jsme se ubytovali v našich mobilních domcích a zamířili jsme rovnou na pláž. Kamarád, který už v minulosti letovisko Bijela Uvala v Poreči navštívil, se nás snažil přesvědčit, že potřebujeme mapu a bez ní se zcela jistě ztratíme. To jsme samozřejmě okamžitě zavrhli. Když se neztratíme v Ostravě, přece nezabloudíme v Poreči! Ehm, při cestě zpět jsme jeho návrh hodnotili zcela jinak.
Naštěstí mezi námi byli orientačně zdatní horalé okamžitě připravení určovat směr podle lišejníků na kmenech stromů, či podle hvězd, ale těch díky bohu nebylo třeba.
Při hledání pláže jsme jako první našli pláž pro nudisty (asi znamení), tu jsme ovšem zavrhli a našli si jiné pěkné místečko. Na první pohled nás zaujala čistota celého letoviska – nikde žádné poházené odpadky, nedopalky ani jiné smetí, které by nějakým způsobem hyzdilo okolí. Také pláž nás velmi příjemně překvapila – všude byla spousta místa pro opalování, každých pár metrů vstup do vody a jedna pláž měla krásně hladké oblázky, po kterých se dalo jít i na boso.
Přestože jsme jeli do Chorvatska s cílem cvičit, celý první den jsme jen lenošili na pláži, načerpávali energii ze záplavy slunečních paprsků a ochutnávali místní chorvatské víno (kterému jsme ani po 9ti dnech pobytu nepřišli na chuť, ale dáme mu šanci ještě v letošním roce).
Trénovat v kempu u moře? Žádný problém
Při plánování dovolené jsme s kolegou přemýšleli, jak upravit trénink pro podmínky přímořského kempu. Oba jsme měli připravené lekce, které byly prakticky nezávislé na nějakém složitém vybavení, což nám dávalo velkou volnost ve výběru prostoru.
Kemp byl ale nakonec naprosto ideálním místem pro cvičení. Pobřeží lemovaly chodníčky, které byly jako stvořené pro běhání. Navíc zde byl po ránu neuvěřitelný klid. A co je větší romantika, než se ráno proběhnout při východu slunce?
To se mi sice během celé dovolené ani jednou nepovedlo, ale prý to byla krása (říkala naše ranní ptáčata).
Kromě toho jsme objevili plavecký bazén, který se dal také velmi dobře zapojit do tréninku. Na dovolené u moře opravdu není důvod zůstávat pasivní a byla by to také rozhodně velká škoda.
Jízda smrti do Poreče
Protože jsme byli samozřejmě zvědaví nejen na samotné letovisko, ale také na jeho okolí, chtěli jsme se vydat na výlet do Poreče, což bylo nedaleké město. Ovšem všichni už budeme asi nadosmrti obezřetní při větě „poradím vám, já to tady znám jako své boty“. Přesně touto větou začínal náš řidič Pepa svou instruktáž k cestě, která slibovala skvělou stezku pro in-line brusle z našeho kempu až na místo.
Zpočátku vypadalo všechno úžasně, přesně podle jeho vyprávění. Jelo se výborně, sluníčko svítilo a všechno nasvědčovalo tomu, že to bude pohodový výlet. Až do první křižovatky. Ta směřovala na jednu stranu do kopce s tak šíleným stoupáním, že i cesta na Lysou se zdála být pohodovým rozehřátím, a na druhou stranu sice z kopce dolů, ovšem zcela jiným směrem, než bychom se pravděpodobně měli vydat. Kontrolujeme tedy cestu na GPS a s lítostí zjišťujeme, že nás kopec nemine.
S větším či menším odhodláním jsme se tedy vydali „vybruslit“ až na vrchol, který se zdál být nekonečně vzdálený, a cestou jsme se uklidňovali tím, že to bude určitě jediná komplikace, která nás potkala a že jeden kopec ještě není taková hrůza. Ovšem jak přibývaly výškové metry, horšil se povrch vozovky takovou měrou, že nahoře byly naše nohy nejen unavené, ale také řádně proklepané. Ale alespoň jsme byli nahoře!
Radost z dosaženého vrcholu velmi brzy vystřídalo zděšení, že stejný sklon má také naše cesta dolů, která nekončila cyklostezkou, nýbrž křižovatkou s poměrně hustým provozem a velkou značkou „dej přednost v jízdě“. Několik z nás (pravděpodobně s dobrou pojistkou a nízkým pudem sebezáchovy) se rozhodlo, že kopec sjedou a v nejhorším si vyzkouší slalom mezi auty. My ostatní jsme zbaběle vyzuli brusle a cestou proklínali Pepu, který je buďto profesionální in-line bruslař, nebo v Poreči snad nikdy nebyl.
Za křižovatkou byly sice upravené chodníky, ovšem s velkým množstvím chodců, častými kopečky a malým prostorem pro kličkování. Takže se někteří rozhodli (v zájmu svého zdraví, i zdraví ostatních), že půjdou po svých až do města. Po cca dvou hodinách cesty, když už jsme nevěřili tomu, že někdy někam dojdeme, jsme dorazili do Poreče. S úlevou jsme se zbavili bruslí a líbali pevnou zem pod nohama.
Prohlídla města nám ale naštěstí vynahradila všechny útrapy cesty. Pobřeží bylo lemovaná nejrůznějšími stánky a v přístavu kotvily menší i větší lodě. Když jsme se vydali hlouběji do města, prošli jsme se malebnými historickými uličkami, a protože nám po cestě poměrně vyhládlo, vyzkoušeli jsme také zdejší gastronomii.
Zaujala nás zejména jedna restaurace, která nabízela pizzu ve velikosti XXXL. Doteď mám pocit, že jsme si ji objednali jen z toho důvodu, abychom viděli, jak vypadá, než že bychom měli opravdu tak velký hlad. Spekulovali jsme také o tom, kolik lidí ji přinese – číšník, který ji nakonec donesl sám a navíc na jedné ruce měl náš neskonalý obdiv.
Pizza byla i v počtu devíti lidí nepřekonatelným protivníkem – doteď nechápeme, že ji osazenstvo vedlejšího stolu spořádalo jako nic (a to jich bylo o tři méně, než nás). S funěním jsme zaplatili (při placení jsme se cítili jako hráči pokeru) a zamířili zpět do kempu.
Istrii jsme si zamilovali
Naše dovolená na Istrii trvala 9 dní, které utekly neskutečně rychle. V letošním roce si vyhradíme alespoň dva týdny. V Chorvatsku i na Istrii jsme byli sice poprvé, ale rozhodně ne naposledy. Mobilní domky, které jsme měli k dispozici od Cherry tour byly ideálním zázemím pro celou naši dovolenou a moc rádi se do nich zase vrátíme.
Hlavně snídaně na prosluněné terase byly úžasné. Ten pocit ranního klidu, kdy vás budí slunce, vůně moře, kávy a čerstvého pečiva, které vám někdo naservíruje až pod nos, je opravdu k nezaplacení J
Přestože jsme se trochu báli termínu naší dovolené, všechno vyšlo na jedničku. Díky tomu, že jsme jeli až v září, byl v celém letovisku úžasný klid (který jsme chvílemi rušili jen my, za což se zpětně všem omlouváme). Navíc vyšlo skvěle i počasí – celých 9 dní (s výjimkou jednoho dne) bylo nádherně slunečno a teploty byly okolo 30°C, v což jsme upřímně ani nedoufali.
Už teď se těšíme na další dovolenou